I andělé existují
Sál je plný, přesto jsem sám. Štěstí jsem neměl ani u poslední dívky, procházím se tedy okolo tančících. Zrovna míjím schodiště do ochozů, když v tom po schodech kráčí ona. Právě ve chvíli, kdy jsem přestal věřit, že by se dnešní večer snad ještě přeci jen mohl vydařit.
Smůla se na mé taneční střevíce přilepila už při prvním tanci. Ono známé „smím prosit“ jsem pronesl té nesprávné. Stačila jediná skladba zahraná zdejší kapelou a bylo zřejmé, že s touto půvabnou dívkou bych více tanců tančil jen velmi nerad. Tanečnice nebyla špatná, ale někdy si dva lidé jednoduše nepadnou do noty. Nebyla by to zase až taková tragédie, jenže jsem ji zřejmě uchvátil natolik, že prosté „děkuji za tanec“ a milé rozloučení nestačilo. Zbavit se dívky je totiž mnohem těžší než ji získat. Teprve když vlastníkům dechových nástrojů z dnešní kapely docházel dech, nastala vyhlížená přestávka a dívka se vrátila ke svým rodičům. Jedinečná příležitost odejít za svými kamarády, a jakmile se ozve zvuk trubek a dalších nástrojů, včas se zadat.
Bubeník uchopil své paličky a odstartoval další část dnešního večera. Doufal jsem, že tentokrát se na mne usměje více štěstí. Další žádost o tanec proběhla, načež slečně nabízím své rámě. Ačkoliv s touto dívkou jsem si popovídal hezky, stačil jediný waltz a na mých kotnících jsem měl na takto pomalý tanec poměrně velká zranění. Při následujícím blues či džajvu mi žádné nebezpečí nehrozilo, ale při zmínce moderátora večera o dalším tanci jsem se narychlo rozloučil a opustil tuto slečnu. Oblíbený český tanec zvaný polka je i v mém podání nebezpečný oběma zúčastněním, společně bychom asi napáchali spousty škody nejen nám samotným.
Půlka večera byla nenávratně pryč a s každým dalším tancem ubývalo volných dívek. Má smůla mne tak pronásledovala i při dalších, zpěváky skvěle zazpívaných, tancích. Rozloučil jsem se s další slečnou a nyní se procházím okolo tančících. Míjím schodiště zrovna ve chvíli, kdy po něm kráčí ona. Ve svých světlých šatech se seshora snáší jako anděl, který mi má dnes zachránit krásný večer. Tančili jsme spolu již několikrát v tanečních kurzech, ale zde jsem ji zahlédl teprve nyní. Tedy správně zahlédla dříve ona mne. A už se procházíme vedle sebe v promenádě a povídáme si. Nádherný pocit, když vedle vás stojí někdo, s kým si rozumíte. A po hodinách strávených společným tancováním je každý další tanec jen krásným zážitkem. Navíc se znáte tak dokonale, že už ani nohy si pošlapat nemůžete.
Odezněl poslední takt posledního waltzu a my se pustili do tanců méně častých, přesto známých a oblíbených. Prováděli jsme výkopy do rytmu kankánu, kroutili se při dělových ranách vypálených Karlem Gottem a mávali jsme křídly při tanci, jehož jméno se mi nikdy zjistit nepodařilo, nazvali jsme ho tedy ptačím tancem. Závěrečný valčík bylo pak to nejhezčí možné rozloučení s kapelou, která nám celý večer hrála k tanci. Se svým andělem, který proměnil můj večer v krásný a vzpomínaný zážitek, jsem se rozloučil až později, při jízdě poslední soupravou metra toho večera. Sbohem jsme si ale neřekli.
Vydařený večer skončil, ale večerem vše nekončilo. Se svým andělem jsem protančil celý zbytek svých tanečních, a byly to krásné časy. Andělé existují. Pokud nevěříte, vydržte, on k Vám také jednoho dne z nějakých výšin sestoupí. Dříve nebo později, jednou ale určitě.
0 comments
